Chbanský cadaver

Potřebnost prací s cadaverem a neocenitelnost psích zkušeností s tímto druhem výcviku již dávno není třeba nikomu vysvětlovat.

Již dávno je zcela evidentní naivita dřívějších názorů, že pes vycvičený k hledání živých osob zcela samozřejmě nalezne a označí i jakékoli lidské ostatky. Ano, nalezne, protože je ucítí, ale určitě je neoznačí, protože k tomu nebyl cíleně vycvičen. Při prohledávání terénu cítí a zjišťuje neuvěřitelné množství informací, které nám zůstávají skryté, ale neoznamuje nám je, fungují pouze jako rušivé pachy při hledání toho konkrétního, k němuž je cvičen. Nesmírně si vážím psů a jejich schopností, a to především schopností čichových, protože ty jsou pro nás, lidi, nejméně pochopitelné. Proto je také oblast pachových prací ve srovnání s jinými druhy sportovního výcviku trochu tajemná, ale o to zajímavější. Veškerý záchranářský výcvik je výhradně pachovou prací a pokud je systematicky rozvíjen, přináší obrovská poznání z dosud nepoznané oblasti. Práce s cadaverem jsou vlastně důsledkem společenské objednávky u kynologických brigád, které jsou ve valné většině případů volány ke spolupráci při hledání již pravděpodobně neživých osob nebo přímo obětí trestných činů. Tak je nastaven i záchranářský zkušební řád, který před vstupem do oblasti vrcholného výcviku, tedy smíšeného hledání živých i mrtvých subjektů (ZZP3, ZPJ) nabízí předstupeň v prověrkové úrovni zkoušek typu C (ZZP/C, ZTV/C). Tyto zkoušky mají za cíl již svojí přípravou nastavit úroveň vycvičenosti psa do oblasti smíšeného hledání, které je považováno za absolutní vrchol výcviku záchranných psů. Právě na tuto prověrku zkouškou ZZP/C vyrazili Jihočeši do severočeských Chban, kde v psům neznámém terénu, zcela ideálním pro zkoušku C, ji ve spolupráci s ústeckou brigádou uspořádali. Pod velmi kvalifikovaným dozorem rozhodčí Ivety Katrevové se do nočních speciálů sice kvalifikovali všichni psi, ale na noční práci již někteří nestačili. Přesto lze hovořit o akci, která beze zbytku splnila své prověrkové poslání v odpovídající náročnosti: dopolední příjezd, odpoledne denní speciály se dvěma cadavery a po setmění noční speciály s třetím subjektem. Bez znalosti terénu a bez nevhodného tréninku byla imitace praktického zásahu téměř dokonalá. A na trénink zbylo dost času až druhý den, v neděli.