Trénink v Bohutíně

Nebyla to jistě ani první, ani poslední tréninkově strávená sobota. Tentokrát šlo o tu první v září, která probíhala za přízně slunného počasí ve sledu dopolední poslušnosti, výborného oběda a odpoledního vyhledávání.

Rekapitulace přínosného tréninku z klávesnice Lukáše Čiháka:

Dopolední část jsme na místním cvičáku věnovali poslušnosti. Jak jistě víte, pod vedením Katky Staňkové nejde být neposlušný. Ani jako pes, natož jako psovod. Velké díky Katce za její péči o to, abychom to my psovodi svým chlupáčům nekazili, snažili se jim co nejvíce rozumět a uměli je co nejlépe ovládat.

Bylo krásné počasí pomalinku přicházejícího babího léta, okolo psího areálu tekoucí Litavka umožňovala našim čtyřnohým parťákům občasné osvěžení a pohoda visela na každém kroku. Ale co naplat. My kolem poledního dostali hlad. Nemohu vynechat, že se nám na doporučení příbramských domorodců dostalo vynikajícího oběda. Byl to zlatý hřeb dne a díky za něj, protože s dobrým jídlem jde každé cvičení vždy lépe.

Po posilnění se konala prohlídka areálu, nad kterým jsme byli na pár hodin pány jen my a naši hledači ve všem možném, co tu bylo naskládáno. A že toho bylo! Opatrovatelé mrtvých pachů zkušeně poukrývali vzorky. Mladší účastníci se poschovávali jako za dětských let do sofistikovaně vybraných úkrytů. Pak už bylo slyšet jen cinkání rolniček, urputné haf, haf, haf… HAF, HAF, HAF, HAF… a tooooooolik pochval, že jsem po několika desítkách minut bezpohybového ukrytí nahoře v dřevěné bedně na slunci nabyl dojmu, že jsem z toho asi sám pozitivní. Po úniku z bedny jsem se s notnou chutí protáhl a vzal svého Quida na jednu z jeho prvních odbíhaček. Neměl jsem téměř příležitost mu to zkazit, takže to zvládl výborně, stejně jako jeho drobnější, ale o mnoho akčnější sestřička Quinevere, která je aktuálně spolu s bráškou služebně nejmladším kouskem brigády. Kdo ještě nevíte, kdo je jejím psovodem, můžete se těšit na překvapení zářijového soustředění a pomazlení s dalším kouzelným štěnětem.