Podzimní dřina

Ani se moc nedivím těm vychytralejším členům, že na soustředění zavánějící pracovní brigádou raději nepřijedou.

Zazimování trenažéru a celého areálu, příprava dřeva na zimu a hektické dokončení rozdělaných prací na úkrytech není totiž nic jiného, než neskutečná dřina pro všechny účastníky bez rozdílu. Samozřejmě i čas na trénink se musí vyšetřit, noční i denní, ale o to je účast fyzicky náročnější. Areál ve své dokončené podobě sám o sobě vyžaduje obrovskou porci entuziasmu už jenom při běžné údržbě a je nad slunce jasnější, že méně početná brigáda by takový úkol nezvládla. Proto si Jihočeši váží i každého nově přicházejícího člena a osobně se mu vždy některý z instruktorů věnuje. Hlavním cílem listopadového soustředění bylo dokončení slaňovacího zařízení, které přestože v základu stojí v areálu již od dob původního majitele - armády, muselo být z bezpečnostních důvodů co nejvíce zpevněno. Jeho modernizace si vyžádala nemalé prostředky a Jihočeši jsou velmi vděčni prezidiu svazu, že se tentokrát rozhodlo na ně přispět. Pracovní činnost byla o to hektičtější, protože každý finanční příspěvek je vždy vázán termínově. A v půli listopadu na splnění takového požadavku už nezbývá téměř žádný prostor. Proto si všech čtyřiatřicet účastníků soustředění muselo sáhnout opravdu až na dno svých často velmi málo trénovaných sil. Přesto uprostřed zcela vysilujících prací panovalo veselí a nepochopitelné salvy smíchu provázely pracovní komando po celou dobu nasazení. Právě iniciátoři těchto komediálních skečů vůbec nenarušujících pracovní činnost si zaslouží dvojnásobné poděkování, skvělá pracovní morálka a její udržení po celou dobu vyčerpávajících prací si zaslouží největší dík a obdiv. I když by si určitě všichni zasloužili mnohem a mnohem víc. S pomalu se blížícím závěrem roku tak graduje skvělý pocit příslušenství k vynikající partě...