Retardovaná Vesna

Zdráhavý nástup letošního jara na šumavském Spáleništi letos spíše připomínal nevypočitatelné drahoty mírně retardované slečínky.

Duben sice má právo na určitou aprílovost počasí, ale všechno má své meze. Zatímco o prvním víkendu v Berlíně při školení mezinárodních rozhodčích IRO a FCI prožívali účastníci první vábivé doteky jara, na Spáleništi se ve stejném termínu Jihočeši bořili do souvislé zmrzlé vrstvy 25 cm sněhu. Původně naplánované stopařské zkoušky musely být samozřejmě odloženy, jejich příprava nekompromisně vyžaduje promyšlený a důsledný přístup. V prostorech tzv. Ledové kotliny by mohly ještě zcela regulérně probíhat zkoušky lavinových prací, pod málo menším sněhovým příkrovem odpočíval trenažér a cvičiště poslušnosti. Náplň dubnového soustředění v rámci přípravy mladých zvířat ovládly přípravné cviky ZZZ a RHE, pro dospělejší byl připraven výcvikový plán především v oblasti práce s cadaverem. Jedním z veselejších bodů programu pak byla společná oslava výročí nestora jihočeské brigády Jardy Flíčka, na kterého byl přichystán kulišácký dárek. Protože už byl jediným členem z celé sedmdesátičlenné brigády, který nejen že nepoužíval internet, ale urputně se dosud bránil veškeré invazi elektroniky do svého života, brigáda mu věnovala počítač. Slza v oku celoživotního elektromechanika dostatečně prozradila, že si dárku váží a pro všechny znalce jeho bouřlivé nátury byla jasným příslibem, že poslední odpůrce elektronické modernizace byl konečně zdolán. Tak všechno nejlepší, mistře Flíčku, a ať ti slouží ještě dlouhá léta...