Vrcholky stopařiny

Stopařina je velká řehole a kynologové věnující se této disciplíně jsou většinou známí jako urputní dříči.

Záchranářská kynologie na naší západní hranici má velmi dobré podhoubí z obou stran této čáry. Jen pár kilometrů od jihočeského Spáleniště má své sídlo nejen organizace Rohrbach, ale v nedalekém Schönebenu i exprezident IRO dr. Wolfgang Zörner. Obě tato místa se stala již poněkolikáté dějištěm mistrovství rakouských záchranářů 2014. Jihočeši na ně vyslali dvě své reprezentantky, Petru Kučerovou do sutin a Janu Šmídovou do kategorie stop. Nedávná mistryně světa ovčanda Cristine Aritar Bastet ani tentokrát Janu Šmídovou nezklamala a přes méně povedenou poslušnost jí velmi dobrou stopou vynesla na čtvrté místo o pouhé dva bodíky za medailovým bronzem. To je vzhledem k její probíhající rekonvalescenci po nedávném nepříjemném zranění určitě výborné místo, které mělo hlavní cíl prověřit začátek intenzívní přípravy na mistrovství světa IRO. Její další aktivitou této úrovně se stala účast na zkouškách ZZS3, které byly ve svazu uspořádány historicky poprvé. Povětrnostní podmínky z pohledu turisty určitě velmi nevlídné, ale z úhlu stop starých jednu, dvě a tři hodiny téměř ideální. Drobný deštík totiž provázelo téměř naprosté bezvětří, které výrazně přispělo k tomu, že všech šest stop v úrovni ZZS3 se bodově pohybovalo ve známce velmi dobrá. A to přes hodně náročné požadavky této vrcholové zkoušky, která vyžaduje v práci psa naprostou pachovou čistotu. Pes musí na první stopě rozlišit, které předměty ke stopě nepatří, na druhé stopě rozeznat po nasumování, kterou stopu má sledovat, a na třetí (noční) stopě rozpoznat nejen správný začátek stopy, ale hlavně na konci po devíti stech krocích rozeznat a označit ze tří přítomných osob tu správnou osobu kladeče. Zkouška na první pohled vypadá velmi náročně a jistě náročná je, především na fyzickou kondici psů, ale pokud psovod při nácviku stop od začátku dodržuje úzkostlivě stopařskou metodiku, nemusí se na ni nijak speciálně připravovat. Rozlišování pachů rozhodně není žádné stopařské strašidlo, ale normální součást běžné stopařské praxe. To však nijak nesnižuje hodnotu dosaženého výsledku: buvierka Agnes od Větrné elektrárny psovodky Báry Andělové a ovčanda Cristine Aritar Bastet Jany Šmídové předvedly skvělou a bdivuhodnou práci na všech šesti stopách a stanuly tak po vyčerpávajícím dni na pomyslném stopařském olympu národního zkušebního řádu SZBK ČR. Výsledek určitě zasluhující uznalý potlesk vestoje.