Léta běží...

Lidé přicházejí a odcházejí, u některých to jen vezmeme na vědomí, u jiných je nám to naopak hodně líto...

Vím dobře, že zdravotní a životní podmínky se dost často radikálně mění a my se jim musíme přizpůsobovat. Od mých záchranářských začátků v roce 1972 jsem poznal dlouhou řadu lidí, kolegů, kamarádů a také několik skutečných přátel, na které bylo možno se skutečně spolehnout. Dostal jsem se do let, ve kterých člověk nese velmi těžce nepochopení, zklamání, intriky nebo dokonce vědomé podrazy. Dost těžce ale nesu i obyčejné zákonité odchody lidí, kterým se prostě jenom změnily životní podmínky. Jedním z těch, kterých jsem si vždycky vážil, je i Vlasta Maxa, člen Horské služby ze šumavského Špičáku. Jako dneska si pamatuji, jak přišel se svým velmi problematickým německým ovčákem, který byl tehdy schopen pokousat kohokoliv. Byli jsme spolu dost dlouho a myslím, že oboustranně rádi, jak v dobách dobrých, kdy se všechno dařilo, tak i v dobách opravdu zlých. Až jsem od něho dostal dopis, který ale není jenom pro mne:
Ahoj Jardo, konečně se dostávám k tomu, abych Ti napsal. Makám na vleku a vánoce byly dost chaotické - málo sněhu, málo mrazu. Přesto jsme dokázali nastříkat jednu sjezdovku, aby se zachránil provoz. Vašek Kučera mě volal ze schůze, zda má za mě zaplatit členský příspěvek, ale já se rozhodl, že už ne. Nechci to ale jen takto ukončit a tak pár řádek.
Prožil jsem u vás krásných  aktivních 10 let a poznal pravé přátelství psích nadšenců. Moc jsem se naučil a díky tomu jsem s Erikem zažil mnoho radostných chvil. Zpětně vidím, že se nedá ničím nahradit výcvik psa bez profesionálního kolektivu, jako je JČZBK. Teď cvičíme doma a vidím to na Wikyně, chybí tam hlavně ty odborné výcvikové tábory, kde se můžeš celý týden plně věnovat výcviku, vše odborně konzultovat a najít si individuální přístup a trénink pro svého psa. Jsem také přesvědčen, že kynologie se u Horské služby zvedla jen díky tomu, že jsem tam předával metodiku a rady, které jsem získával u vás. Asi je to třeba a je to tak dobře, ať pejskové vyhledávají a zachraňují. Jardo, neloučím se navždy, mám před sebou ještě pár zákroků, a jak se dám do latě, rád se na vás přijedu podívat nebo kdybyste měli volný termín, rád vás uvidím na Špičáku. Přeji všem členům JČZBK hodně sportovních úspěchů, ať se vám daří!! 
Moc zdraví Vlasta + Wiky