Zimní galeje

Zimní výcvik je fyzicky mnohem náročnější pro psovody i pro psy. Obtížnost kromě povahy terénu určuje především struktura sněhu.

Čím jsou lyžaři nadšenější nádherným prašanem, tím větší úsilí musí vyvíjet psi při propátrávání rozlehlých terénů. O náročnosti pohybu psovodů ať již na lyžích nebo na sněžnicích rozhodně nikdo nepochybuje, dokonce ani všichni rozhodčí nejsou nadšeni obdrženou delegací na lavinové zkoušky. Vyšší stupně pak jsou pro některé skutečnými "zimními galejemi" jak se vyjádřil rozhodčí Vráťa Petrů při zdolávání pověstného lavinového terénu na Spáleništi. Není divu, psovod projde každý terén jednou, nejdříve denní a potom druhý v noci. Rozhodčí však musí bedlivě následovat každého psovoda, takže při naplnění počtu zkoušek prochází celkem terénů dvanáct. A to už je pro něho slušná porce fyzické námahy. Na Spáleništi probíhaly tentokrát zkoušky 2. stupně obtížnosti a podle závěrečného hodnocení rozhodčím byly k vidění ve speciálních částech velmi hodnotné výkony. V disciplíně poslušnosti je stěžejní chůze ve stopě lyží za psovodem a tu zvládli všichni účastníci díky poměrně vysoké sněhové pokrývce velmi solidně. Na umrzlém povrchu nebo na hutném sněhu utaženém rolbou je tento cvik značně obtížnější, ale čím hlubší je stopa, tím je pro psa sledování vzadu přirozenější. Dalším nepříjemným cvikem je pak plížení psa, které může krátkosrstým plemenům s holými břichy někdy působit určité potíže. V prosluněném zkouškovém víkendu však žádné počasí nemohlo výkony psů ohrozit. Všichni absolvovali již celou řadu dobře promyšlených tréninků, takže podali spolehlivé výkony k naprosté spokojenosti vedoucího zkoušek Zdeňka Čmejrka. Škoda, že lavinovému výcviku se věnuje relativně malá část psovodů, rozhodně přes vysokou náročnost má své kouzlo a hlavně psy nesmírně baví. Psovodi by neměli čekat, až se louky zazelenají a budou moci vyrazit na cvičák jenom v tričku...