ZZL s uznáním

Přestože ZZL je dosud druhá, zatím nejméně rozšířená zkouška (hned za stopařskými zkouškami), profesionální záchranáři o ní hovoří s respektem a uznáním.

Zhlédnuté ukázky práce záchranných psů při sympoziu záchrany z ledu nebo následně přímo při probíhajících zkouškách byly jak vodními záchranáři, hasiči a policisty, tak přihlížející veřejností z obcí v okolí lipenské vodní nádrže kvitovány s velkým uznáním. Až do zhlédnutí konkrétních cviků si totiž laická (ale i odborná nekynologická) veřejnost nedokáže představit, že by mohl pes nějakým způsobem přispět k záchraně života člověka, probořeného v ledu. Přitom právě cvik samostatné práce psa při vytažení osoby na led za rukáv, šálu, čepici, či jiný předmět v ruce tonoucího, kterým mává nad havou při volání o pomoc, se již po prvních zkušenostech projevil jako výcvikově nejjednodušší. A i kdyby pes menší hmotnosti nedokázal osobu samostatně vytáhnout na led, v praxi by možná stačilo minutové přidržení osoby nad vodou. Je obecně známo, že někdy pouhá minuta rozhoduje o životě a smrti. A úvaha profesionálů zní: Kdyby jednomu jedinému dítěti se podařilo zachránit život pomocí psa, má výcvik tohoto směru své velké opodstatnění. Nehledě k tomu, kolik včasný a úspěšný zákrok přináší úspor času, nákladů a energie zasahujících záchranářů. Při nácviku a trénincích ZZL je však velmi nutná zvýšená opatrnost a důslednost v používání ochranných prostředků. Psa je nutno vždy jistit pomocníkem s přídavným lanem, aby sám nesklouzl pod led. Psovodi pak jsou opatřeni sněžnicemi nebo nesmeky na botách.