Neštěstí chodí sama

Zemětřesení v Nepálu, v Chile nebo výbuch v továrně v Pardubicích či ve Vlašimi - ve všech případech se očekává nasazení psů pátrajících po zasypaných osobách.

Každý z těchto případů, ať již je řešen na mezinárodní úrovni nebo jenom v rámci regionálních brigád, vždycky přichází nevhod. A je výhradně v kompetenci každého jednotlivce, nakolik dokáže okamžitě ukončit dosavadní činnost a vydat se v co nejkratším možném čase na cestu do místa neštěstí. Lokální zásahy většinou vyžadují co nejrychlejší jednání, zpravidla znamenají jenom zmobilizování vlastního psa a nalodění do vlastního auta - jde o minuty. Minulý týden ve čtvrtek večer, právě v době, kdy se většina populace uvelebuje před televizory ke sledování hlavního večerního programu, zvedlo zvonění telefonu pošesté v letošním roce pět členů jihočeské pohotovostní jednotky z večerní siesty k cestě na zásah. Během třiceti minut seděli již všichni v autech a mířili ke třicet kilometrů vzdálené obci nedaleko jaderné elektrárny Temelín, kde již bylo zahájeno pátrání po ženě, která se vydala do lesa a ztratila orientaci. Psychické poruchy bývají v těchto případech nejčastějšími důvody zbloudění starších osob. Hrozba rychle se blížící tmy ještě zrychluje horečné snažení zachránců, kteří se snaží propátrat co největší část terénu ještě za světla. Před několika týdny měli podobnou situaci kolegové ze severních Čech, kdy nalezli zbloudilou ženu téměř na závěr akce, bohužel však již bez známek života. Jihočeská akce však má tentokrát velmi rychlý průběh a hlavně naprosto odlišný konec. Žena je nalezena v sutině zchátralého stavení schoulená v psychickém stresu, podchlazená, ale živá. Každá akce končící nálezem živého člověka je vždy obrovským impulzem pro práci každého záchranáře. A platí to nejen pro psovody, ale i pro jejich psy, kteří perfektně vycítí fantastickou atmosféru, která se v těchto případech nezadržitelně zmocňuje všech zúčastněných. Drtivá většina nálezů všech kynologů svazu končí většinou objevením pohřešovaných osob již mrtvých. Výcviková metodika s tím počítá a výcvik psů SZBK ČR vrcholí zkouškami, při nichž se hledají živé i mrtvé osoby ve společných terénech. Společnost to potřebuje a psovodi si to plně uvědomují, i když by samozřejmě nejraději nacházeli všechny pohřešované osoby vždy živé. Bohužel v historii praktických zásahů svazu se to zatím podařilo pouze ve dvanácti případech. I to je však skvělé a s vidinou možnosti prožití této euforie se téměř pět set kynologů SZBK ČR snaží vycvičit svého psa pro spolehlivé prohledání daného terénu co nejlépe. A za obětavě strávené hodiny bez ohledu na náklady i počasí si rozhodně zaslouží upřímný dík...