Stříbrný seriál

Druhá místa v nejnáročnějších soutěžích jsou jistě úspěšnými výsledky, ale při častém opakování vedou k zamyšlení.

Stříbrným princem záchranářských soutěží posledních let se opakovaným umístěním na druhém postu vítězných stupňů stal Michal Svoboda, který tento výsledek docílil již posedmé. Tentokrát na Českém poháru vodních prací v Tovačově, kde jej přes slabší výsledek ve speciálu předstihla díky brilantní poslušnosti o jediný bod pražská reprezentantka Radka Poslušná. Dá se jistě hovořit o obří smůle, ale to by bylo velmi povrchní hodnocení. Hlubší pohled do výsledků soutěží nám zcela zřetelně ukazuje, že výsledky speciálních cviků, které jdou z velké části na vrub talentu flata Norise, jsou na základě vrozené pracovní dychtivosti velmi dobré. Stejná záviděníhodná vlastnost však již není takovou hřivnou při plnění disciplíny poslušnosti, kde je jako klíčová ovladatelnost a naprostá kázeň. Takže analytická bilance této reprezentační dvojice jasně ukazuje poměrové vítězství Norise nad Míšou 2:1. Takový poměr bývá v bilancích velmi častý a upřímně řečeno, je v základu nejlepší, protože je nejsnáze řešitelný. Jednoduchým důvodem vzniku problému mohlo být chybné posílení nepřesného provádění odměnou. Jeho řešení ale může spočívat i v řadě jiných aspektů: v četnosti a objemu tréninku, ve zlepšení některých tréninkových postupů, ve větším důrazu na nejslabší místa v sestavě poslušnosti nebo v odbourání některých návykových stereotypů. Většinou velmi dobře umíme vytvořit pasívní stereotyp (třeba při dlouhodobém odložení), ale dost značný problém nám činí vytvoření žádoucího dynamického stereotypu v přísně ukázněném projevu. A je lhostejné, jedná-li se o zcela jednoduchý cvik (skok vysoký) nebo ten nejsložitější (samostatné prohledávání terénu). Každopádně je ale třeba každý výcvikový krok dobře promyslet, aby zvýšený tréninkový tlak nebyl nakonec kontraproduktivním. Ať již osobní analýza vyznívá jakkoliv, nic nemění na tom, že stříbrná medaile je vždycky hodna potlesku a uznání. Mnohem smutnější bilancí je zde bronz druhého Jihočecha Milana Bukáčka, který podle všech teoretických předpokladů měl zvítězit. Předvedl nejlepší speciální práce, ale tragicky nezvládnutá poslušnost jej (pokolikáté již?) odsunula pod limit zkoušky ZVP3. Tovačovský Český pohár se ale přes letošní nízkou účast spolehlivě zařadil mezi dobře uspořádané republikové akce a pořadatelé z olomoucké záchranné brigády si zaslouží poděkování za obětavý přístup.