Praxe prioritou

Kvalita psů, psovodů a schopnost jejich okamžitého nasazení jsou hlavními parametry v posuzování síly kolektivů kynologických záchranářů.

Neštěstí se nikdy nestávají podle plánu, ale samozřejmě většinou vždy v těch nejnevhodnějších okamžicích. Náhlé zřícení budovy ve večerních hodinách, kdy člověk v horším případě něco oslavuje, sedí v kině nebo v divadle a v lepším případě po večerním nakrmení psa pouze vylézá ze sprchy a sedá k nějakému oblíbenému seriálu, přichází samozřejmě pro každého člena Pohotovostní jednotky nevhod. O to více si v dobrovolnické sféře každý zasvěcený funkcionář velmi váží kolegů, kteří bez jediné námitky oblékají červenou uniformu, naskakují do svých aut a vydávají se do desítky kilometrů vzdálených míst. Jihočeská brigáda má za sebou za čtyřicet let své existence dlouhou řadu podobných situací a zaplaťbůh ještě nikdy nemusela svou pomoc z nějakých technických důvodů odřeknout. Nemuseli tak učinit ani v pozdních hodinách "dne přicházejícího jara", když zazněl telefon a operační služba policie žádala prověření zříceného domu na okraji obce, kde občas přespávali trampové nebo bezdomovci. Členové Jihočeské brigády berou tyto situace za zhodnocení stovek tréninkových hodin v té nejprimárnější podobě. Obětavá účast Petry Kučerové se špringršanělkou Týnou a Jany Šmídové s ovčandou Cristýnkou i tentokrát přinesla mnoho cenných zkušeností, vždyť skutečně každý výjezd je svým způsobem originální. Tyto akce přinášejí argumenty pro opodstatnění práce s cadaverem tak, jak jsme již před mnoha lety začali a jak se v současnosti mezinárodní organizace chystají začít. Půlnoční ukončení vyhledávacích prací kromě jejich pozitivního vyjádření přineslo sice značnou únavu z akce, ale především obrovské uspokojení z dobře odvedené práce. Však hlavně z takových akcí a takových pocitů je vystavěn pilíř soudržnosti a přátelství v kolektivu, ze kterého za čtyřicet let existence odešlo jen pár naprosto nevýznamných jedinců. Většinou takových, kterým práce jakéhokoli druhu nevoní a kteří raději donekonečna omílají vymyšlenosti, kterými omlouvají svoji lenost a neschopnost. A odchodem z kolektivu těmto sobcům a lžitvůrcům většinou jejich zdánlivá úspěšnost definitivně končí. A to je prostor k vymýšlení dalších "důvodů" a dalších lží. Neřeknou přece "Jsem neschopný", ale naopak hledají vinu někde jinde, na někom jiném. Vzal je ďas a vám, děvčata, patří poděkování nás všech...